Maxwell Smart (Steve Carrell) má v americké zpravodajské službě výborné výsledky. Jsou tak dobré, že si ho jeho šéf (Alan Arkin) nemůže dovolit povýšit, protože díky tomu by Smart přesedlal od odposlouchávacích zařízení k akci v terénu a nikdo by pak už nedokázal překládat ruské dialogy mafiánů o ranním pečivu s takovou přesností, jako on. Když je však vyzrazena tajná identita většiny agentů, stává se Smart jedinou nadějí pro celé oddělení. Což je diskutabilní situace minimálně z toho důvodu, že Smart v životě v akci nebyl a najednou na něm závisí osud všech ostatních agentů.

Minimálně tak jsem to z filmu pochopil. Abych byl totiž úplně fér, musím se přiznat, že jsem si většinu času nebyl úplně jistý tím, proč zrovna jede Smart se svou sexy kolegyní (Anne Hathaway je k nakousnutí jako ještě nikdy) tam a tam a jaký cíl má vlastně jejich cesta. V tomhle si mohli dát tvůrci trochu větší práci. Když to ale vezmu kolem a kolem, v podobných filmech většinou není důležité, proč postava jede zrovna do bodu A, i když se o něm nikdy předtím nemluvilo, důležité je, že ji to povede k bodu B, pak C a mezi tím vším se odehraje hodně scén, které člověku polechtají bránici. A tohle v Dostaňte agenta Smarta funguje na výbornou. I když se tu třeba recyklují dříve viděné fórky, děje se toho na plátně tolik v tolika různých lokalitách, že je vždycky nač se dívat. A že takový elegantní tanec s velmi obézní slečnou se jen tak nevidí.

Scenáristé sice v případě děje nehýří originalitou a vtipy mají tradičně proměnlivou tendenci, hlavní síla nicméně ktví v uchopení samotného hlavního hrdiny. Neviděl jsem původní seriál, tudíž neznám původní charakteristiku hlavní postavy a nevím, jestli je tenhle Smart výplodem nového tisíciletí nebo jen tvůrci ctili klasickou předlohu. Každopádně (což bude pro mnohé nejspíše velikým překvapením) není Max neschopným zmatkařem alá Johnny English. Smart je naopak až neobykle schopný - dokáže s přehledem lámat ruce jako James Bond a stejně tak dobře je na tom s muškou. Má jen jediný problém - je tak trochu smolař a jsou na něm znát malé zkušenosti. Sem tam se mu něco rozsype pod rukama, sem tam se ne úplně šikovně trefí tak, jak by potřeboval. Zkrátka je to chybující člověk z masa a kostí, trochu podivín a trochu elegán.

Steve Carrell v té postavě až obdivuhodným způsobem kombinuje obyčejného chlapíka od vedle s agentem Bondovských rozměrů. Ta postava tak působí mnohem přirozeněji, neboť i když má jisté nezvyklé schopnosti, stále je to omylů schopný člověk (přičemž se ovšem vyhýbá křečovité neschopnosti svých kolegů). Carrell si tak pro sebe utrhl velmi slibnou postavu, se kterou by s klidem mohl operovat ještě několik dalších filmů a dle prozatímních tržeb se dá očekávat, že minimálně ještě jeden „Smartfilm" vznikne. Režisér Peter Segal film navíc vybavil docela silnou vizuální stránkou, která mírně tápe jenom na začátku filmů. Poté již Segal sebejistě přepíná z komediálních pasáží do akčních scén, za které by se nemuseli stydět ani v akci kovaní tvůrci. Především pak finále je „téměř" bondovské (čímž nechci říkat, že by tvůrci vykrádali, jen chci poukázat na opravdu vynikající drajv scén).

Pokud něco na agentu Smartovi opravdu drhne, je jím slabé vykreslení záporáků. Oč lepší jsou party okolo Smarta (vedle příjemné Hathaway k popukání rozjetý Alan Arkin, úmyslně přehrávající Rock a tradičně sympaticky ňoumovitý Masi Oka alias Hiro ze seriálu Hrdinové), o to matnější je charakterizace záporáků. Až na hromotluka Dalipa Singha, který by svým mimickým rejstříkem mohl konkurovat právě narozenému štěněti, si nikdo nezaslouží zmiňovat. Jasnou prohrou je pak totálně zabité cameo Billa Murrayho, který má v roli agenta 13 ten nejzbytečnější gag celého filmu. Jeho „zoufalý strom, toužící po společnosti" byl možná roztomilým scenáristickým nápadem, realizace je nicméně zoufale nehumorná.

Dostaňte agenta Smarta padá v hodnocení přesně mezi tři a čtyři hvězdičky. O přiklonění se k vyšší známce rozhodlo nakonec to, nakolik je mi sympatický přístup k hlavnímu hrdinovi. Nic proti přehnaným nešikům, nebo extra uhlazeným elegánům, ale tenhle reálnější hrdina mi přirostl k srdci o trochu více. Přeci jen potěší vědět, že být cool jako James Bond ještě nutně neznamená to, že tak člověk musí i vypadat;)