Hancock, neboli ještě před pár měsíci Tonight, He Comes (jak zněl původní název), patří mezi scénáře, které se v Hollywoodu válely už hodně dlouhou dobu. U celého projektu se postupně vystřídal slušný zástup režisérů a taktéž i neméně početný zástup hereckých hvězd, ale nakonec se této podivné superhrdinské komedie dočkáváme až tento týden, kdy ho do našich kin přivádí režisér Peter Berg, kterému v hlavní roli zajišťuje první obří hit kariéry Will Smith (nevěřím tomu, že by tento film dokázal jakkoliv propadnout). Bohužel se ale naplnily moje obavy po trailerech, které sice slibovaly dobrou komedii o hrdinovi\ochlastovi, ale zároveň strašily druhou půlkou, v níž už se to bohužel jenom hemžilo napravováním, rozumováním, moralizováním a dost evidentním zvážněním, což se celé tentokrát vyplnilo do posledního detailu.

První část je ale téměř dokonalá. Seznamujeme se s Hancockem (Will Smith), podivnou existencí na pokrají společnosti, která nedá ránu bez flašky whisky a na kterou většinou narazíte někde ve městě na lavičce, kde se právě dostává z další z nekonečného počtu kocovin, jež jsou u ní na dennodenním pořádku. Hancock ovšem není jen tak ledasjaký alkáč s několikadenním strništěm a s vizáží pořádně jetého bezdomovce, který kdysi, když měl alespoň na kazeťák, evidentně poslouchal hip hop. Hancock je totiž nadčlověk, kterému kdysi byly dány do vínku schopnosti, díky nimž umí létat, kůlky se od něj odrážejí, nestárne a má sílu jako stádo splašených býků. Zde ale narážíme na první problém, protože ať už si o něm myslí ostatní ledacos, on se přece jenom tu a tam dokáže zvednout a společně se svým věrným tekutým kamarádem občas zlikviduje nějakého toho lumpa nebo vytáhne z hořícího domu celou rodinu včetně zvířecích miláčků. Způsob, jakým to pokaždé provádí, ale hýbe žlučí úplně celému městu. On sice dokáže sám zmáknout bandu po zuby ozbrojených grázlů, ale během těchto “záchranných“ akcí občas zboří kus domu, zlikviduje několik aut (i těch policejních) a sroluje čerstvě položený koberec na silnici, díky čemuž ho muži zákona spíše nesnášejí, byť jim vlastně většinou dost pomáhá.

Rozporuplná postavička nezískává kladné body ani díky svému chování. Pro nadávku nejde daleko, chlast je z něj cítit na míle a tato kombinace kolikrát způsobuje situace, že mu nedělá vůbec žádné problémy občas poslat pěkně z očí do očí do hajzlu i nějakou tu starší babču nebo malé děcko. Výsledek? Zatykače se hromadí, popularita klesá pod bod mrazu a veřejnost se shoduje na jednom – Hancock by měl jít sedět a bude klid. Stejného názoru je i Ray Embrey (Jason Bateman), kterému ožrala nedávno zachránil život na železničním přejezdu (a zlikvidoval přitom vlak s několika desítkami vagonů) a jenž je jedním z posledních obyvatel města, který ho má stále v oblibě. Jeho zaměstnáním je navíc shodou okolností práce v public relations, v čemž je ale poslední dobou zoufale neúspěšný. Napadne ho tedy geniální myšlenka s dobrovolným posláním Hancocka do vězení s tím, že se zločiny za jeho nepřítomnosti začnou hromadit a veřejnost ho nakonec ještě moc ráda zavolá na pomoc.

Potud nějaká první půlhodinka, které toho k vytknutí mnoho není (snad jen ještě větší kadence vtípků). Smith rozdává charisma po trakařích, sype jednu cynickou a naprosto politicky nekorektní hlášku za druhou a vůbec je tak maximálně cool, že to už víc asi ani nešlo. Jenomže to by byla hláškovací chlastací půlhodinka, kterou ale veškerá zábava vlastně skoro končí. Poté se totiž nevyrovnaně trikově vybavený Hancock (šmarja, co ty tornáda?) začne převalovat na oba boky, z nichž ten jeden nabízí špatné moralizující skoro drama, zatímco ten druhý se chystá s vytasením sic neodhadnutelného, ale jinak dost hloupého zvratu, s nímž je spojeno nekonečně dlouhé vysvětlování původu hrdiny a je zle.

Je až k neuvěření, jak se snímek postupně změní z fantastické komedie do ubíjející a zoufale nešlapající podívané, která má sice bez titulků ani ne hodinu a půl, ale vám přitom v kině přijde, jakoby snad uběhly nějaké tři hodiny. Humor se téměř úplně vytratí, vývoj děje nabídne myšlenky o několika vzájemně nespolupracujících scenáristech a ten umravněný a uklidněný Smith už také není tak zábavný jako zpočátku. Ten však aspoň stále zachraňuje co se dá, včetně skutečnosti, že vlastně například celou dobu čekáte na vytanutí nějakého zásadnějšího problému či nastoupení hlavního záporáka a ono nepřijde skoro vůbec nic. Promarněná příležitost, zoufale nevyužitý potenciál, žádná touha po tom vidět Hancocka někdy znovu a snad i nečekané ale přece jenom malinké přání, aby ten snímek zase tolik nerýžoval, protože mě dvojka momentálně vlastně absolutně nezajímá. Kdo by to byl ještě minulý týden řekl?

P.S. Navíc se dost obávám, co s filmem udělá dabing, kterým byla opatřena většina kopií a který jistojistě zabije spoustu záchranných hlášek, které ještě drží nad vodou co se dá.