Převrat na americké komediální scéně byl zřejmě definitivně dokončen. FratPackovci jsou na ústupu, ohromně doufají ve velký úspěch poslední záchranné brzdy v podobě Tropické horečky a zároveň závistivě pokukují po úspěšných absolventech nové komediální školy Judda Apatowa, který zatím od 40 let panic jede takřka bez škobrtnutí. Ze Zbouchnuté se vyloupl obrovský hit, Superbad taktéž válcovalo co se dalo a letos to už v zámořských kinech zdárně vyzkoušely Kopačky (něco málo přes 60 mega), na které na podzim naváže zhulenecká komedie Pineapple Express. Nejprve se řešilo přenošené panictví, které vydrželo až do středního věku. Potom jsme se potýkali s nechtěným otěhotněním a trampotami s ním spojenými. Superbad nás naopak vrátilo do středoškolských let, do časů prvních kaleb, prvních lásek a složitého shánění tekutých odbouráváků mozkových buněk. Řešení rozchodu bylo tedy pouze otázkou času. Nyní tak na scénu nastupují Kopačky, které zle podupaly sympatického třicátníka Petera Brettera (Jason Segel ze Zbouchnuté a Marshall z How I Met Your Mother).

Jeho poklidný život televizního skladatele hudby dostal pořádnou trhlinu. Přítelkyně a televizní hvězdička Sarah (Kristen Bell - Veronica Mars) mu nekompromisně oznámila, že už s ním nechce mít nic společného, což byla pro zamilovaného, nepřipraveného, nahého a nic netušícího Petera pořádná tečka mezi oči. Z deprese nevedla žádná cesta, jednu probdělou noc následovala další, až bylo jasné, že se bude muset puklé srdce začít hojit nějak jinak. Peter a Sarah kdysi plánovali výlet na Havaj, a tak se opuštěná a zlomená hromádka neštěstí sebere s tím, že onen dlouho plánovaný výlet podnikne na vlastní pěst. Cílem jsou prosluněné pláže, dobře zásobené bary a vidina oddechu a zapomenutí na potvoru, která Peterovi tak drsně plivla do obličeje.

Plán je to skvělý, ale jen do chvíle, kdy na recepci narazí na člověka, kterého právě teď potřebuje potkat ze všech lidí na celém světě úplně nejméně. Ve stejném hotelu je totiž ubytovaná i Sarah a co víc, užívá si zde se svým novým přítelem, extravagantním pošukem a zpěvákem Aldousem Snowem (neuvěřitelně mimoňská kreace Russella Branda). Tak a teď co s tím? Stáhnout ocas, sklopit uši a tradá zpátky domu? Ani náhodou. Peter má svoji důstojnost, z Havaje se mu nechce, recepční Rachel (možná nejkrásnější herečka současnosti a majitelka tááákhle sexy chrapláčku Mila Kunis) byla hned od prvního setkání více než vstřícná a vůbec, ono se to nějak přežije. Třeba za pomoci telefonátů s podpantofláckým bráchou Brianem (Bill Hader), nebo díky surfařským kurzům od zhulenky Chucka (Paul Rudd) a nebo díky fanouškovským eskapádám vlezlého číšníka Matthewa (Jonah Hill), který se snaží podstrčit svoji vlastní tvorbu slavnému Aldousovi.

Judd Apatow se momentálně nachází v záviděníhodném postavení. Studia mu zobou z ruky, může si natočit co se mu zamane a z toho všeho samozřejmě těží i jeho přátelé. Tak třeba takový Jason Segel. Napsal si scénář na tělo (díky několika full frontal scénách to platí doslova a do písmene), Apatow ho dohodil debutantovi a dalšímu kámošovi Nicholasu Stollerovi, obsazení se nacpalo všemi starými známými (snad jenom ten Seth Rogen zde absentuje) a další výborná komedie byla na světě. Tentokrát se zabývá těžkým rozchodem a jelikož se znovu jede z pohledu chlapů, tak se musíte opět připravit na pořádnou dávku šovinistických průpovídek směrem k těm potvorám, které za to samozřejmě jako vždy můžou. Chlapi jsou zde stejně jako ve Zbouchnuté převážně za ty dobré, vtipné, hodné, zatímco ona původkyně rozpadu vztahu samozřejmě za tu zlou proradnou mrchu, která si zaslouží jen to nejhorší. To však tentokrát naštěstí neplatí o všech ženských, protože potvůrku Sarah vydatně vyvažuje plátno ozařující Rachel, která by mohla být pro Petera ideální terapií a lékem na zapomnění.

Segelův scénář patří do té kategorie romantických komedií ze života, v nichž se snad každý, kdo má zkušenosti s něčím podobným, dokáže nalézt možná i ob scénu. Znovu se tedy osciluje někde mezi životními pravdami Woodyho Allena a fuckujícími moudry Kevina Smithe. Stejně jako u Apatowova posledního režijního kousku se jedná o parádně vyvážený střet těchto dvou filmových světů s tím, že i když někde v půlce začne film evidentně drhnout a vy si začnete říkat něco o zklamání a přijde první pokukování po hodinkách, tak najednou dorazí scéna večeře ve čtyřech a jsme zpátky na chvalitebném hodnocení. Během chvilky se rozjede geniální dialogová, posunková a šklebová smršť a Kopačky už od té doby šlapou až do konce. Humoru výrazně přibude, jedná hláška střídá druhou, running joky dostávají nečekané pointy, a to ještě nesmím zapomenout na senzační loutkový muzikál Dracula, což je Peterův vysněný projekt, kterému později patří skoro celý závěr snímku. Jestli Segel všechny tyhle songy opravdu napsal sám, pak smekám až na podlahu.

Zbouchnutá mě vloni nadchla, Superbad těžce minulo, ale Kopačky už jsou opět návratem do správných kolejí. Nečekejte řachandu, ale spíše tu a tam nějaké pousmání sami nad sebou, protože se jedná přesně o ten druh vztahového filmu, který ve všech divácích, co si prošli něčím podobným, vyvolává vzpomínka jak na to dobré, tak i na to špatné, ale vždy s maximálním nadhledem, s kvantem originálně dotažených situací, s hereckou sestavu, která krom opět nevýrazného Hilla (tenhle chlapík vážně není moc vtipnej) nemá jedinou slabinku a s rejžou, který svůj debut popostrkává k cíli bez jediného výraznějšího zaškobrtnutí (s výjimkou nějakých dvaceti minut někde v polovině, jak už jsem zmiňoval výše). Takže abychom to nějak srhnuli. Pane Apatowe, znovu velké díky za další trefnou, syrovější, vulgárnější, otevřenější a vůbec reálnější alternativu ke všem těm unylým, plastovým, cukrkandlovým a nevěrohodným romancím, kterých na nás Hollywood ročně chrlí tucty. Na ně se zapomene, většinou je přetrpím jenom v rámci psaní recenze, ale na takové Kopačky v pátek vyrazím moc rád ještě jednou.