The Suffering
The Suffering
Suffering – utrpení, trápení, bolest, muka, zkouška. Přesně tohle hlavní hrdina ve hře prožívá. Začátek se nese v typickém stylu. Do cely přichází Torque, obvinění z vraždy své manželky a dvou dětí. Možná to udělal, možná že ne. Po uvítacím rozhovoru s místním „obyvatelstvem“, do kterého se Torque vůbec nezapojí (v podstatě neřekne ani slovo po celou dobu hraní), nastává krátké zemětřesení.
Jenže ono to není obyčejné zemětřesení. To poznají vězni už při prvním výkřiku. Všichni kolem jsou mrtví, jen vás ostrov nechal žít. Torque se ocitne sám s kudlou (kterou vytrh z břicha nějakému chudákovi) v ruce. Hororová atmosféra je znát už od samého začátku. Autoři využili toho, že většina příběhu se odehrává ve vězení a v podobných temných prostorech. Už za prvním rohem vidíte dozorce, jak ho „něco“ tahá do větrací šachty. Další leží bez hlavy opodál. Nebo visí oběšení ze stropu. Prostě morbidní parádičky. A tak to má být.
Celá hra se odehrává na Carnatském ostrově, který za války sloužil jako zajatecký tábor a teď je z něj věznice pro ty největší padouchy. Ovšem nemyslete si, že ve vězení i skončíte. Ostrov je docela velký a podíváte se i do míst, jako je například hřbitov, vojenská pevnost, těžební doly nebo do sanatoria, kterému šéfuje šílený doktor Killjoy (zajímavé jméno). Právě v sanatoriu mě to bavilo nejvíc, tvůrci se tam pořádně vyřádili a přinutili mě, abych se přilepil na monitor. Z neznámého důvodu to takhle nezůstane do konce hry, před koncem v podstatě procházíte přes staré lokace a nic se při tom nemění. Dalším problémem je linearita. Levely jsou navrženy tak, že ani nováček se nemůže ztratit. Otevřené jsou vždy pouze ty dveře, kterými se postupuje dál, na žádné odbočky nebo zkratky nemyslete.
Příjemně překvapila hratelnost. Tohle jsem ani nečekal. Tvůrci si pravděpodobně brali inspiraci z her jako Half-Life, Max Payne, Resident Evil či Sillent Hill, což je jen dobře. Na to, že je The Suffering původně z konzole, se parádně povedlo ovládání. I kamera je dobrá, a navíc, když se v nějakém místě zaseknete, nebo vám pohled z třetí osoby nesedne, můžete si přepnout na pohled z první osoby. Grafika se při tom sice pěkně zhorší, ale když procházíte úzkou tmavou chodbou, rozhodně to není na škodu. Celkem na vás čeká devět úrovní, takže dohrání hry vám zabere pár hodin, čím vyšší obtížnost, tím déle si zahrajete. Kromě příšer někdy potkáte i přeživší, bachaře nebo spoluvězně. Zajímavostí také je, že hra má tři konce – podle toho, jak se zachováte k NPC postavám. Můžete je zabít, nechat je napospas svému osudu nebo jim pomůžete. Kromě akce na vás čekají i hádanky, na některé z nich přijdete rychle, jsou tradiční, jiné jsou zase pěkně mazané. Za zmínku stojí i české titulky a překlad, které se opravdu povedli. Ostatně v Sufferingu se klade velký důraz i na příběh, takže důkladně přeložené české věty vás určitě potěší. Chybí snad už jen dabing. Hru si můžete uložit na jakémkoliv místě, v určitých úsecích se vám uloží automaticky a vytvoří se záchytný bod.
Nebyl by to horor bez nepřátel. Tady tvůrci vsadili na Sama Winstona, který vytvořil například známeho vetřelce či dinosaury v Jurském parku. Winston do hry vložil opravdu hnusné potvory, některé z nich můžete vidět v našem infu. Každá příšera představuje způsob popravení vojáků za války. Nepřátel je celkem asi 12 druhů + bossové, těch je ale málo. K tomu, abyste přežili, potřebujete samozřejmě zbraně. Hodně zbraní. V Sufferingu najdete více než 10 zbraní, jako například nůž, požární sekera, revolvery, samopal, plamenomet, dynamit, různé typy granátů nebo taky Molotovův kokteil. Nábojů je dost, při vyšší obtížnosti je potřeba přesně se trefovat a šetřit. Skoro celou hru procházíte černočernou tmou. Vaše jediné plus je, že nepřátelé se bojí světla. K tomu využijete světlice, které vám na pár minut pomůžou nebo slabou baterku připnutou na triku, která nejenže nemá téměř žádný dosah, ale k tomu se i vybíjí, a to dost rychle, takže musíte sbírat bateriové články rozesetý po celé mapě.
Navíc je tady bonus v podobě transformace do bestie. Zabíjením příšer se naplňuje indikátor. Po jeho naplnění se Torque po stisknutí přiřazené klávesy promění v krvežíznivou příšeru, která dělá z nepřátel sekanou, a to doslova. Ukazatel se naplňuje přiměřeně, a protože má hra akční spád a nepřátel je opravdu hodně, je lepší promyslet si, kdy se proměnit a kdy ne.
Nepřátelé
Zabiják
Ve hře se s ním setkáváte hned na úvod, a taky vám bude znepříjemňovat život po celou hru. Jeho hlava je oddělena od trupu a drží díky zvláštní konstrukci. Místo končetin má čepele z té nejostřejší oceli. Říká se, že zabijáci představují sťaté vězně.
Střelec
Podle pušek a kulometů na zádech víme, že byl pravděpodobně členem popravčí jednotky. Taky je spojen s legendou o plukovníkovi, který měl být popraven, ale radši spáchal sebevraždu.
Feťák
Tato příšera je spojována se smrtící injekcí, které se ve věznici použili již pětadvacet krát. Vynořuje se z kaluží krve a po celém těle má množství jehel, které se vám snaží zabodnout do těla. Z většé dálky umí jehly i házet.
Viselec
Nejen, že je mrtvý díky oběšení, ale k tomu mu chybí ještě i kůže. Nejvíc asi připomínají visíci příšery z Half-Lifu. Spouští se ze stropu a snaží se vás chytit. Většinou se mu to sice nepovede, nicméně vždy vás vyleká.
Norník
Tento chlapík se před váma vynoří ze země, a už po vás jde s řetězy. Jsou propojeni s místním sanatoriem, což spoznáte hlavně podle svěrací kazajky, kterou mají oblečenou. Představují vězně pohřbívané zaživa.
Hnisavec
Tato hnisající příšera se neustále vynořuje z otrokářské lodi. Uvnitř jejich těla žijí krysy, které piští a náhodně vylézají. Jsou reinkarnaci otrokářů.
Horace Gauge
Podle legendy Horace nabyl přesvědčení, že jeho žena bez něj není v pořádku, a při návštěvě ji rozřezal na kousíčky. Proto byl nemilosrdně popraven na elektrickém křesle. Jeho přízrak se často prohání ostrovem.
Dr. Killjoy
Šílený psychiatr/chirurg, který vedl blázinec na ostrově. Je to jeden z mála bossů. Ve hře se vám zjevuje promítán pomocí kamer na 16mm pásky.
I když se vám může z okolních screenshotů zdát, že The Suffering je čistě akční hra, kde řežete nepřátele od začátku do konce, není tomu tak. Autoři hry hodně vsadili na atmosféru a hlavně na zvukový doprovod. Strach vám budou nahánět různe nerozoznatelné obrysy, které se mihnou ve tmě před váma a vy ani nestihnete zareagovat nebo všudypřítomné zvuky nesoucí se celou věznicí a přinášející pocit bezmocnosti a paniky. Akční pasáže se střídají s logickými. Občas uvidíte i nějaký ten filmeček. Škoda, že to takhle nezůstane po celou hru, ke konci se už pohybujete po světlých místech, co bere ze hry tu hlavní hororovou složku a nechává pouze akční. Výhrady lze mít i k NPC postavám, které se občas chovají divně a pletou se do rány, zaseknou se o nějakou překážku nebo neustále omílají stejnou hlášku.
Hru pohání Riot Engine. Po grafické stránce už The Suffering ničím neoslní, právě naopak. V časech, kdy hra vyšla poprvé, grafika určitě stačila, dnes ale žádný Crysis nečekejte. Z pohledu třetí osoby vypadá dobře aspoň Torque a modely zbraní a prostředí (i když ve věznici jsou téměř jen samý chodby). O dost horší je to při pohledu z první osoby. Při tomto pohledu mi hra po grafické stránce připomínala Medal of Honor: Underground z PSOne. Jedinou výhodou horší grafiky jsou menší hardwarové požadavky, takže hru spustí snad opravdu každý.
The Suffering je hra, která neomrzí, ale ani nenadchne. Je to propracovaná hra, která vám na pár hodin vydrží, nicméně v konkurenci ostatních hororovek, které již vyšli nebo ještě jen vyjdou, hra asi osloví míň hráčů. Nepovedl se závěr, který pokazil dobrou hororovou atmosféru. Milovníci hororových her ať si k hodnocení klidně přičtou bod navíc.
Klady: dobrá atmosféra, počet zbraní, hratelnost, příběh, tři možnosti zakončení hry
Zápory: grafika, občasné tupé chování NPC postav, linearita, ke konci pouze akční složka
Hodnocení: 7/10
